webzdarma.cz

    


Jak se tam dostat
Cestování po Turecku
Co jsme viděli
Istanbul, Kackar, Dogubeyazit, Van, Akdamar, Nemrut Dagi, Sanli Urfa, Kizkalesi, Kappadokie
Přehled cen dopravy
Malý kurz turečtiny
Malý kurz kurdštiny
Fotografie
autor Petr Vodička






Vlajka Turecké republiky

Ishak Pasa Saray
Ishak Pasa Saray

TURECKO

Přírodní poměry
Lidé a dějiny
Hospodářství


   Turecko se rozkládá na poloostrově Malá Asie a menší částí (3 % rozlohy země) leží i v Evropě. Ovládá dva strategicky důležité průlivy - Bospor a Dardanely spojující Černé moře se Středozemním. Evropská část, Trákie, leží na sever od Marmarského moře a hraničí s Bulharskem a Řeckem. Asijskou část obklopuje Černé moře na severu, členité pobřeží na západě omývá moře Egejské a jižní pobřeží moře Středozemní. Na východě Turecko hraničí postupně s Gruzií, Arménií a v Kurdistánu s Iránem a Irákem, na jihu pak se Sýrií.

PŘÍRODNÍ POMĚRY

   Velkou část Turecka vyplňuje rozsáhlá, v průměru 900-1300 m vysoká náhorní plošina ve středu zvaná Anatólie, lemovaná téměř po celém obvodu horami. Podél severního pobřeží se táhnou Pontské hory vrcholící na východě masivem Kackar (3937 m). Na západě jsou nevysoká pohoří rozčleněna hlubokými údolími řek s malými náplavovými nížinami. K jižnímu pobřeží se prudce sklánějí tři hřebeny více než 3000 rn vysokého pohoří Taurus. Na jihu Anatólie se zvedají vyhaslé vulkány (Erciyas Dagi 3 916 m), v jejichž měkkých sedimentech tufech vznikla známá bizarní skalní města Kappadokie. Ve východní části země se zvedá rozsáhlá Arménská vysočina s bájným Araratem a v Kurdistánu jižně od velkého slaného jezera Van leží pohoří Hakari (4168 m). Častá zemětřesení spolu s gejzíry a dalšími projevy postvulkanické činnosti svědčí o tom, že oblast je tektonicky aktivní. Evropskou část tvoří úrodné nížiny obklopené nízkými horami. Podnebí je středomořské subtropické, silně ovlivněné nadmořskou výškou. Vnitrozemí má kontinentální klima s velkými výkyvy teplot, horkým létem a mrazivou zimou a s dlouhotrvající sněhovou pokrývkou. Hojné srážky má pouze černomořské pobřeží (až 2500 mm). Více než 1000 mm srážek dostávají i hory na západě a svahy pohoří Antitaurus. Ostatní oblasti mají 400-600 mm, suché vnitrozemí jen 300 mm i méně srážek. Pro Středomoří jsou typické křovinné porosty makchie nebo chudší frygang. Na černomořském pobřeží rostou husté, převážně jehličnaté lesy, zatímco sušší vnitrozemí pokrývají stepní a slanomilné formace. V lesích dosud žijí medvědi, rysi a jeleni, v horách mufloni, divocí osli a gazely, na některých jezerech plameňáci.

LIDÉ A DĚJINY

Malá Asie byla svědkem rozmachu a pádu mnoha velkých světových říší. Příchod indoevropsky hovořících Chetitů ze Střední Asie kolem roku 1900 př .n. 1. znamenal počátek první velké Anatolské říše. V 6. století př. n. 1. ovládla Anatólii Perská říše. Alexandr Veliký (356-323 př. n. 1.) dostal oblast pod řeckou kontrolu a v 1. století př. n. 1. připadla Římské říši. V 11. století n. 1. obsadili Malou Asii muslimští Seldžukové -turečtí nájezdníci z východu. Osman I. (1258-1326), vládce severozápadní Anatólie, se tradičně pokládá za zakladatele Osmanské říše. Koncem 15. století obsadili Turci staré hlavní město východořímské říše Cařihrad, které přejmenovali na Istanbul, a získali tak kontrolu nad Malou Asií. Pozdější vládci, hlavně Suleyman I. (1494/5-1566), posunuli hranice říše dáleko na východ, do severní Afriky a Evropy . V 19. stol. se začala Osmanská říše rozkládat a porážka v balkánských válkách 1912 až 13 zmenšila turecké území v Evropě na dnešní rozsah. V důsledku porážky v 1. světové válce byla roku 1918 Osmanská říše dále rozdrobena. Tehdy sestavilo národní revoluční hnutí vedené Mustafou Kemalem (1881-1938) v Ankaře novou vládu. Kemal, který převzal jméno Ataturk -"otec Turecka", výrazně změnil jako první prezident tureckou společnost a otevřel zemi Západu. V roce 1951 se stalo Turecko členem NATO. Vleklý spor s Řeckem ohledně Kypru znamená stále velkou překážku tureckým snahám o vstup do Evropské unie. Jako reakce na rozsáhlé teroristické hnutí došlo v roce 1980 v zemi k vojenskému převratu, avšak od roku 1983 byla opět povolena činnost politických stran. Koncem 80. let odpor kurdských separatistů na jihovýchodě přerostl v partyzánskou válku. Situace se dále zkomplikovala v roce 1991 za války v Perském zálivu, kdy došlo k exodu Kurdů ze severního Iráku. Turecko se v souladu s politikou NATO zúčastnilo embarga Iráku, ale nevyhovovalo mu rozmístění cizích vojsk na jeho území. Když iráčtí Kurdové prchali do Turecka, byli Turci nuceni svému odvěkému nepříteli pomáhat. Podle ústavy z roku 1982 je nejvyšším zákonodárným orgánem Velké národní shromáždění s 450 členy volenými poměrným systémem na 5 let. Výkonnou moc má prezident a vláda. Většinu obyvatelstva tvoří Turci, převážně sunnitští muslimové. Velkou menšinu představují Kurdové usilující na jihovýchodě o vytvoření nezávislého státu. Další menšinu představují Arabové, omezený je počet kavkazských národností. Vysokou hustotu zalidnění (přes 150 obyvatel na km2) vykazují zejména pobřežní oblasti na západě. Suché vnitrozemí je osídleno mnohem řidčeji. Více než 60 % populace žije ve městech.

HOSPODÁŘSTVÍ

Relativně rychlý hospodářský rozvoj země limituje zejména nedostatek paliv. Zemědělství je stále nejdůležitější činností, neboť zaměstnává téměř 45 % pracujících. Nejdůležitější je pěstování pšenice, cukrovky a ječmene. Zejména pro export je významná produkce vína, citrusů, oliv, bavlny, tabáku a luštěnin. Turecko je největším světovým producentem lískových oříšků a sultánek. Ve vnitrozemí se chovají ovce, dále skot a kozy. Významný je rybolov. Těží se značný objem hnědého a menší množství černého uhlí. Světově významná je těžba rud chromu, dále se těží rudy železa, mědi, manganu, zinku a antimonu, magnezit a tuha. Téměř 40 % elektřiny připadá na vodní elektrárny, největší jsou na Eufratu. Nejdůležitějším odvětvím je textilní průmysl, vyrábějící přízi, bavlněné látky , přikrývky , přehozy a vlněné koberce, zajišťuje 1/3 exportu. Následuje potravinářství ( cukrovarnictví, olivový olej, rozinky ryby), zpracování tabáku a kůží. Rychle se rozvijí hutnictví, výroba cementu i elektrotechniky. Velký význam a perspektivu má cestovní ruch. Turecko má nejlépe rozvinutou síť silnic i železnic na Blízkém východě. Největším přístavem je Istanbul, následují Mersin, Izmit, Izmir , Iskenderun a v Černém moři Samsun. V zemi jsou 4 mezinárodní a dalších 20 letišť s pravidelnou dopravou. Systém sociální péče zahrnuje zdravotní pojištění a důchodové zabezpečení. Zdravotní péče je pro chudé bezplatná. Vzdělání na základních a středních školách je bezplatné. Další možnosti vzdělání poskytuje kolem 30 univerzit.