webzdarma.cz

    


NP Yugyd Va
Jak se tam dostat
Kam v horách
Mapy
Deník
aneb Petrovy postřehy
Fotografie
autorky Denisa Pícková a Lucie Městková







Vlajka republiky Komi



Údolí řeky Limbekoju

Ural
Vznik
Podnebí
Vodstvo
Příroda
Obyvatelstvo a osídlení

Ural

   Jižně od Severního ledového oceánu se rozprostírají dvě vegetační pásma - tundra (rovinné arktické porosty) a tajga (jehličnaté lesy). Společně pokrývají čtvrtinu pevniny severní polokoule. Od severu k jihu jí prochází pohoří Ural, více než 2000km dlouhý hřeben hor. Dělí se na pět pásem: Polární Ural, Připolární Ural s nejvyšší horou Narodnaja (1894m), Severní Ural s vrcholem Telpoziz (1617m), Střední Ural (Kožalkovskij Kameň, 1568m) a Jižní Ural s vrcholem Jamentan (1638m).

Vznik
   Pohoří vzniklo v prvohorách. Východní svahy jsou hercynské okrajové prohyby, západní jsou důsledkem hercynského vrásnění.
Svou výškou snad ani nepatří do seznamu velehor, ovšem rozlohou a majestátností, která uchvátí na první pohled proti celkově nízkému okolí, si rozhodně zaslouží respekt. Svahy pohoří nejsou strmé, z hlavního hřebene nevystupuje výrazně žádný vrchol. V některých místech lze vidět osamělé kamenné věže. vysokohorský ráz s ostrými rysy je vyvinut v okolí nejvyšší hory Narodnaja (kary, pilíře, převisy atd.).

Podnebí
   Vzhledem k délce pohoří a jeho SJ orientaci je klima velmi různorodé. Na okraji tundry směrem k pólu jsou srážky sporé, 180-300mm ročně, na západních svazích Uralu a v přilehlých nížinách řek činí až 2200mm za rok. Těžko jednoznačně říct, které období je nejpříznivější. V létě dosahují teploty 12-16°C, v zimě nejsou vyjímkou mrazy okolo -30°C a řeky jsou zamrzlé. Sníh leží v lesích ještě v červnu a hladiny řek jsou vzedmuté. V letních měsících bývá méně vlhko, ale přibude komárů a muchniček. Opakované krátké mrholení je zde běžná věc. Příroda i podnebí připomínají kanadský a aljašský sever. Rozsáhlé trvale podmáčené louky a lesy zvyšují vlhkost vzduchu.

Vodstvo
   Západ odvodňuje na jihu Kama, na severu je dominantní Pečora. Vodu z východních svahů odvádí na jihu Irtyš a na severu Ob. V našem měřítku bychom všechny tyto řeky bez nadsázky nazvali veletoky. Trvalé zalednění na Uralu nenalezneme.

Příroda
   Celé pobřeží Severního ledového oceánu je porostlé tundrou, bezstromovou nízkou vegetací otužilých rostlin a zakrslých křovin, které musí vyrůst, vykvést a vysemenit se za 2-3 měsíce. Půda, z níž čerpají živiny, rozmrzá během krátkého arktického léta jen do hloubky několika centimetrů. Pod touto tenkou vrstvou zůstává země věčně zamrzlá. Hloubka trvale zamrzlé půdy byla měřena na mnoha místech pomocí vrtů a dosahuje více než 200m.
   Vegetace se skládá zejména z lišejníků, mechů,trav a nízkých křovin, např. zakrslých vrb (Salix reticulata, S. polaris aj.) a bříz (Betula nana). Jižněji začíná pásmo tajgy. Vegetace se svým složením příliš nemění, přibývá jen jedlí, smrků a borovic, v asijské části smrků sibiřských, jedlí sibiřských a modřínů sibiřských. S těmito porosty se mísí listnáče, jako jsou osiky, olše a břízy. Nalezneme zde řadu rostlin z červené knihy ohrožených druhů. To však místním obyvatelům rozhodně nebrání v jejich sběru. Nakládají kořeny a květy do alkoholu, jaký seženou, a vyrábějí různé "zaručené léčivé" pálenky.
   Rozmanitost zvířeny se od jihu na sever postupně snižuje, protože celá řada teplokrevných živočichů není schopna přizpůsobit se extrémnímu chladu a dlouhému období, kdy půdu pokrývá sníh. Obyvateli tohoto klimatického pásu po obou stranách Uralu jsou los (Alces alces), vlk (Canis lupus), liška polární (Alopex lagopus), rosomák (Gulo gulo), medvěd hnědý (Ursus arctos) a veverce podobná poletuška slovanská.
   Tundra je během krátkého léta oživována stěhovavými ptáky, s příchodem zimy se však stálá ptačí populace skládá hlavně ze dvou druhů. Je to bělokur rousný (Lagopus lagopus), který je mimořádně otužilý a vyhrabává ve sněhu jámy, kde hledá potravu a ukrývá se před zimou, a sovice sněžná (Nyctea scandiaca).
   Druhové bohatství ptáků, obývajících celoročně tajgu, je daleko rozmanitější než v tundře. Vyskytuje se tu tetřev hlušec, jehož rozšíření odpovídá výskytu borovice lesní. S tetřívkem obecným se setkáme na příznivých stanovištích bříz. Dalším celoročním obyvatelem je jeřábek lesní. Můžeme zde vidět i čečetku zimní, hýla křivčího, křivky a datlíka. Z dravců je zastoupen puštík, sýc rousný, sova krahujová a kulíšek nejmenší.

Obyvatelstvo a osídlení
   Zjednodušeně lze říct, že osídlení je řídké. Kmenová jména Komijů, Něnců, Samojedů, a Vogulů jsou známými pojmy jen pro etnology a čtenáře cestopisů. Teprve v posledním půlstoletí vyrostla na severu a na jihu důležitá průmyslová centra. Pronikání civilizace je nadále vázáno na přítomnost ložisek surovin a možnosti dopravy.
   Na západ vede železnice do Vorkuty, která sehrála významnou roli při válečném zásobování uhlím, když byly jižní uhelné pánve pod kontrolou německých vojsk. Je to jediná souvislá spojnice podél Uralu. Vesnice kolem ní byly součástí Stalinova "souostroví Gulag". Z okna vlaku jsou vidět bývalé i dosud aktivní pracovní tábory. Pohled na nedozírné lesy a močály poskytuje představu o životních podmínkách odpůrců režimu. Mnozí obyvatelé vesnic jsou potomky trestanců, kteří se prostě neměli kam vrátit.
   Uprostřed lesů žijí zbytky původních obyvatel. Ti mají často své osobní průkazy založené kdesi na úřadě a vůbec je to nezajímá. Netrápí je ani povolení k lovu a rybolovu. Své produkty vyměňují za nejdůležitější životní potřeby - benzín, sůl, zápalky a náboje. Jejich smečky psů, sruby a oděvy připomínají oživlé fotografie z historie obývání kanadského severu. Je jich málo a společnost ostatních nevyhledávají.
   Semtam se můžete doslechnout o podivínech, kteří žijí v ústraní v přírodě. Říká se jim BIČ (byvšij intěligent čelověk). Většinou jsou to vzdělaní lidé, utekli ode všeho, opustili výhody civilizace a začali úplně znovu a jinak.
   Také zde žijí expedice, skupiny výzkumníků, stále hledající suroviny. Když ne pro dobu současnou, tak pro budoucnost. Nakonec odletí vrtulníkem naloženým sudy nasolených lososů a bednami plnými kořenů bylin. Po jejich táborech zůstává zdevastovaná příroda, hromady zbytků a opuštěné rezavé stroje. Největší skupinou jsou horníci a naftaři. Žene je touha vydělat peníze v těžké turnusové práci a pak si někam vyjet jako páni. Jsou jich plné vlaky, když cestují s rodinami za sluncem a teplem až na Krym. Na Jižním Uralu v průmyslových centrech převládá městské osídlení různých národností. V severních oblastech je průměrná hustota osídlení 1-10 obyvatel na km2.